ateď vážně o jesusparty ,lidi...ať to fšichni vidí,,,,čtou:(

měl jsem tu čest teďka vo víkendu pobejt akcičce kerou dal buh kopymu a kopy zase nam a ježíš nám fšem. nevim najednou od čeho se odpíchnout?no.... se shrekem jsem ještě na akci v autě probiral, co tam pro nas asi bylo nejvic nejduležitější... samo, že krome setkani s ježíšem (znáte ten ftip o veverce a NEDĚLCE? to se učitel pta dětí v nedělní škole - jako takhle...: leze to po stromě a je to rezatý...no neřekli rezatý pívo, ale řekli ježíš...dobrý , ne? no takhle jsem to teda nechtěl.....tak znova.....no a shrek řek, že: asi ta rozmluva s kamošema z godarchy, řek bych že mě nejvic posadí na zadek maranathy show, ale ačkoli jsem si u toho konciku malem vykloubil krk, nic...řek bych, že mně rozseká tvrdý beat sapheny, ale zase nothing...no a na projevy jsem se šel prospat (soráč kopejdo a máťo....stejně při vás nedokážu soustředit myšlénky:)......fakt ale total uplně mě ale přybyl k zemy a TO DOST NATVRDO!!! psychdelic odvaz party kolem rafaela a co navic rozpoutalo můj zájem o godarchy a fšechno kolem nich? kdo by to řekl, ale bůh si k tomu použil koncert VZM, kerej jsem nevydejchal....kdo by řek, že druhej den mě muzikant VZM, o němž jsem si myslel, že na kytaře jen slejduje (rafan) a neumi na ni hrát, dostane s kapelou L.S.D. do končin svobody ducha a odpočinutí (no lidi, já tam slyšel D.s., Zeppeliny, Floydy a kdoví co ještě v té nadherné zvukové harmonii...)...jsem rád, že ti tři umělci z L.S.D okouzlí i na letošním Ffestu, kam přijali pozvání. kdo by řekl, že všechny ty různobarevný máničky v neděli dopoledne zaaplaudují vikářovské máničce od husitů (vypalovali kostely, zmetci) ,wagymu, když spustil zpívané požehnání? kdo by řek, že se budem držet za ruce jako puberťáci při prvním přijímání? a kdy by kdo řek, že jsem tam neuviděl jedinýho ožralýho freaka, i když tam byl stálej přísun piva, jedinou známku agrese, ale přívětivé lidi, kteří se při rockové smršti mněnnní v neandrtálce ubíjející svou kořist.
A ještě něco vosobně:::::::::::díkas matvějovi za servis(s úsměvem a trpělivostí, v pohotovosti do nočních hodin, poté ulehl zkroucený na tvrdou zem v dekovém spacáku značky, nejspíš" Komanč"po nekonečných rozmluvách se zájou...)holkám u vstupu za úsměvy, díky za kombuchu, pro řidiče pravej vodvaz, díky za bezva kulturák, v takovém jsem se v jiném ústí v sedmnácti poprvé opil (pamatujete si na zelený voko...frťan zelený do desítky na dno a na ex...fůůůůůůůůůůůůůůůj...a měl sem dost....díky díky díky
Zája jfx s bolavým krkem

Jesus party two aneb jak jsem reinkarnoval blog

www.jesusparty.unas.cz plus sqelej report o teze akci na www.patrisuv.blog.cz

Pár slov po noční....

Včera jsem na brigádě podsekl mraky "macešek", tedy různých travin. Ve vojenském výzkumáku vládla dusná atmosféra, měli tam nějakou vyšší šarži na kontrolu, tak chtěli, abychom při práci nosili jejich vstupní kartičky. Kdo měl někdy na rameni křoviňák, ví že je to typické vojenské myšlení :) Vsadím se, že ta tráva, co jsem posekal byla dobarvovaná na tu pravou vojenskou zelenou.
No vážně, to se na vojně dělalo při prověrkách, já to v říjnu 1989 ještě na letišti v Ostravě viděl.
Mám snad jen dva postřehy. Když jsem ty situace zažil, věděl jsem okamžitě, že se o ně budu chtít podělit. Večer jsem čekal před vchodem paneláku na Kačenku měl jsem bezmála dvacet minut času. Věnoval jsem je modlitbě. Kolem chodili různí lidé, měl jsem při modlitbě otevřené oči, tak mi to připadalo jako živé obrazy. Svou roli jistě sehrálo i to, že jsem byl po té šichtě docela vyřízenej a melancholicky naladěnej. Kolem jela na vozíku starší zkroucená paní, vezla ji mladší žena, nejspíš její dcera a možná i vnučka. Napadl mě ten verš z NZ : ...až přijde tvůj čas jiný tě opáše...myslím, že to Kristus říká Petrovi. Vždycky když se mě něco takového dotkne na charitě, kde pracuju nebo v osobním životě, nutí mě to zastavit se a připomínám si ten verš ..."o vykupování času nám svěřeného... a že nevíme dne ani hodiny... a že Bůh má spočítaný všechny vlasy na mojí hlavě (to je Machr!)
No a ta druhá situace proběhla v autě, když jsme s mým chlebodárcem Martinem převáželi po práci svářečku a měli čas zapříst rozhovor. Bavili jsme se o to, že bychom se od starších lidí měli moc co učit o pietě. S jakou láskou a něhou opečovávají hroby svých mrtvých partnerů, přátel, někdy i vlastních dětí....Moje máma na hřbitově s rodiči i mluví (prý ji ale neodpovídají:) a světe div se i já někdy něco takového na hřbitově prožívám (takovou kombinaci meditace a modlitby, trochu rozhovor se vzpomínkou na konkrétní situace).
Z podobných témat mě večer vyvedla Kačenka, viděli jsme se, políbili, objali a znovu jsem mazal do práce. Dnes se budu válet, ani se nehnu....:)

Docela všední obyčejný den o půl sedmé...

Dneska jsem byl v práci, zítra jdu taky do práce a pozítří mám volno :)))))).Dneska to byl docela kolotoč, za svítání jsem sekal dvě hodiny zahradu, rychle jsem do sebe naházel snídani a mazal do práce. Občas máme v práci nějaká ta stěhování a dnes jsem z Velkého náměstí stěhoval stoly. Za tím účelem si občas beru jednoho roztomilého bláznivého bezdomovce Bohouška, jenž stále mluví z cesty a jeho největší přání je dát si "nějaký ten hrnéček smíchu"....v překladu pivko. Ale protože zrovna neoplývá penězi, většinou o něm jen dlouze a zasněně mluví. Když jsme to nakládali, jednoho jsem mu slíbil. Ale jak to udělat na Velkém náměstí za brzkého dopoledne? Napadla mě večerka u Knihomola. Tak jsem tam zajel, že mu jednoho hrnéčka za odměnu zajdu koupit. Inu i s vozíkem a ehjle mám problém..Dolů ke kostelu je uzavírka a já si tam takhle hloupě najedu:(..Nějak jsem se s vozíkem v autoškole nenaučil couvat. Po chvilce potupného "nácviku řidičských dovedností" a zdržováním provozu, jsem to vzdal a vozík odpojil a znovu k němu zacouval. Byla to idylická chvíle, Bohouš spokojeně cumlal lahváče a já se vysoukával z problémů. Zvládli jsme to.

Pak jsem si spokojeně zajel za Ktečkou a dali jsme si oběd u ní v práci. Nějak mi teď v práci blbě napsali směny a jsou dovolené, tak budeme mít den a půl pauzu než se znovu uvidíme. Máme se rádi a je to dlouhá doba. Moc se na ní těším :)

Teď je sedm večer a pomalu v práci končím, zítra za svítání jedu na brigádku do Těchonína, do vojenského výzkumáku "sekat macešky". Třeba mě zase napadne nějaká crazy historka s trpaslíkama,....

Pomíjivost života.:(.... a naděje života :)))

Dneska byl zvláštní den. Můj táta slavil 56. narozeniny a tak jsme za ním s babičkou jeli přát. Táta se loni dostal do invalidního důchodu s nevratnou nemocí plic a celý dny je doma sám, jen s malým kocourem, kterýho jsem mu pořídil od Kteččiných bytných. Z návštěvy měl velikou radost, připravoval se na nás. Sedli si s babičkou, popíjeli červené a taky vzpomínali na jeho dětství a jak dřív žili v baráku, kde teď bydlím taky já. Táta teď často mluví o smrti, už měl pár záchvatů dušnosti, kdy se dusil a vypadá, že ho nemoc ho k tomu přiměla. Také se mi zdá milejší a při osobním setkání srdečnější. Je normální, že asi teď má spoustu času na přemýšlení o svém konci, nemoc se mu bude jenom zhoršovat a on stále nepřestal kouřit, jeho závislost je silnější než pud sebezáchovy. Před rokem mi umřel děda na rakovinu, nejmíň rok jsem ho zblízka viděl na tu podělanou nemoc umírat,vozil ho po doktorech, tak je mi z toho docela smutno.
Dneska jsem se zblízka v autě podíval z profilu na babičku, taky stárne, ale chválaBohu je pořád zdravá. Byl jsem moc vděčný za to, že ji mám. Hodně jsem se toho od ní naučil hlavně o štědrosti, také umírání dědy z nás udělalo spojence. Občas spolu večer vypijeme lahev červeného a trochu se uvolníme, pak si říkáme věci, které bychom se jinak asi neodvážili. Mj. o tom, jak se máme rádi. V naší rodině se podobné řeči moc nepěstovaly a teď se to znovu jako křesťan učím. Někdy to jde ztuha říkat blízkým lidem takové věci. Znáte to taky nebo jsem marťan?
Nedávno jsem poslouchal ranní šou na Evropě dvě, bylo 24 tého, poslouchám Mareše a Hezuckého docela pravidelně, mám je docela rád. Říkali, že maj výročí, že za čtyři měsíce jsou.............zase Vánoce!!!!!!!....příšerně to letí. Možná se Vám taky po třicítce zrychlil čas jako mně? Znáte to? Už nad smrtelnou postelí dědy jsem si uvědomil, že některé věci nestačíte najednou ani říct a už je pozdě. Tak to neprošvihněte, někdy se věci semelou, čas kolem proletí a my se staneme smutnými diváky......

Swatý wětry forever....:)

AHOJ!!!Na tomhle blogu je to nějaký mrtvý , co? Možná proto, že je polomrtvej blogger, mám za sebou náročnej den: dvanáctka v práci a pak hned....zkouška s kapelou do pozdního večera. No a ta nám právě skončila . Když jsem na ni odcházel, byl jsem duševně a tělesně naprosto down. Možná to znáte, vybitý baterky, únava a vnitřní napětí. Tak akorát po někom skočit nebo na někoho vyjet. První to mohl odnést Patrik po jedné nevinné poznámce, ani o tom chudák neví....A já se tak těšil, že se duchovně pozdvihnu a takovej stress...kde mám zase ty písničky... oni se už modlili a já jdu hned z práce... jsem šumař, nikdy se to nenaučím....
Pak jsme začli něco hrát a padl první vtip a nejednou jsem si uvědomil, že únava je pryč, pak se něco povedlo a pěkně to znělo a najednou jsem se přistihl, že mě to baví, že jsem součástí tohohle všeho, týhle kapely, která je namixovaná z tak různorodých osobností, tak obdarovaných lidí...Pak začal Pyp psát na stěnu zkušebny ty různý hlášky a bylo to skvělý, dobře jsme si zahráli. Máme teď krásně naaranžovanou oldschoolovku - píseň Veď mě z vnějších nádvoří, je v úplně na nás nezvyklém stylu a mám z ní moc velkou radost. Vznikla vlastně ze spontánního blbnutí a pak nás napadlo to tak nechat, zafungovalo kouzlo nechtěného. A tak se těším na nedělní hraní s touhle bandou lidí, které mám opravdu rád. A to je fšechno....

Někdy křesťané k Bohu kňourají, někdy kuňkají a někdy řvou. A řvou li, kdy mají řvát, je to řvaní krásné a osvobozující

...jako na Kuňce(Kunětické hoře) při včerejšínm modlitebním setkání. Já jsem tam brnkal na kytaru a vyřval jsem se. Modlili jsme se při zapadajícím slunci za naše kamarády, kteří vypadli z církve, ale ne z Boží milosti, naše rodiny, naše města i republiku. Bylo to osvobozující modlit se a řvát k Bohu uprostřed vyhlídky na nějaké velké bezvýznamné město (tuším Pardubice...), no prostě hned vedle Přelouče to je....
Vlastík Zavřelů řval evangelizační verše z Bible a jiní řvali haleluje, chválili jsme našeho Pána jako staří Moravští bratři i do řevu motorek z nedalekého setkání motorkářů. Byl to krásnej večer, i když pak už bylo trochu zima a tak jsme šli domů a ve mně to prosím zůstalo zařezáno, že Bůh je tak veliký a mocný a když to zvěstujeme uprostřed přírody, rezonuje mi to tělem i duší....

A teď trochu vážně, vždyť každý má tolik tváří, tak ať tou pravou září...

Můj blog vymyslela a spravuje moje láska Ktečka, je kreativní, nejen šikovná a krásná. Její křehkou duši bude odrážet její blog, který je v odkazech....


Na začátku jsou jsou moje texty, budou přibývat. Zatím jsou tu dva a oba starého data a já jen doufám, že přibudou nové. Zatím jsem maličko nepsavý.


Fčera jsem sekal trávu na vojenském učňáku v Moravské Třebové, obrovský moloch to je. Vychoval tolik profi vojáků...to jsem se zasnil....A kde? Na opičí dráze, je rozlehlá, obrovské bodláky mizí pod obrovskými břity mého těžkého stroje. Tak si sekám a najednou.... přede mnou díra, normální zákop, kouknu dolů a vona chodba jako prase, spojovačka. A moje bujná fantazie začala pracovat na plné obrátky, vidím ty vojenský hochy, jak zaskakují do děr a zase vyskakují, jako nesmrtelní trpaslíčci v pravdě nesmrtelné pohádce Ať žijí duchové!!. A zpívají " Hajný je lesa páááán". A všude kolem prolejzačky, klouzačky, podběhy, náběhy a příběhy těch hochů, co tu potějí krev, aby naše vlast a já a moji milí mohli klidně spát....
Ne, ne, ne. To není natuplá oslava militarismu. Zasnil jsem se znovu. Kdyby se to uřezalo, těch krásnech těžkejch pochromovanejch trubek, tolik zářivého úsměvu na tvářích bezdomovců. Jám bych jim zapůjčil rozbrušovačky, přiděloval káry a regulovčici s páskami " Konec armij celego svjata" by je směrovali do nejbližších sběrných surovin, kde by jim vydali peníze a oni by si je uložili na vkladní knížky na své budoucí byty, aby nebyly už nikdy žádné azylové domy... A já bych přišel o práci a mohl bych stále jen sekat trávu, měl bych krásně čistou hlavu, abych mohl vymýšlet takovýhle pitominy.....Váš Zayon....

P.S. Ano tento blog bude zaplaven také tokem myšlenek mé pološílené mysli. Ale pohleď me kruté pravdě do tváře....Kdo z nás je zcela normální....:(

Tak jsem to taky rozjel, chci bejt cool blogger......

Už nikdy nebude tento den, už nikdy to nezažiju, je to nové , krásné. Dnes píšu svůj úvodní článek na blog. Jejé... je ze mě...konečně taky blogger, uf to je síla :), jsem cool, smart...to je teda start. Kdo sem nebude chodit, vymažu ho z mobilu, z mejlu, jako by pro mě nebyl, my bloggeři jsme elita. Nestačí nám komunikace face to face, chceme víc, chceme tvořivě lidem na internetu psát, co se mnohdy neodvažujeme říkat¨....a vo to tady půjde. Budeme se vídat stále méně, vždyť si můžeme napsat. Moje nová identita vznikla náhle, byl jsem osvícen. ANO !!! už se nebudu stýkat s kamarády, budeme bloggeři.
Jsem celý váš, těším se na vaše návštěvy, prahnu po vašich vzkazech, toužím po vašich odkazech.
Váš unešený Zayon (Zion)